Aneb o kotvení v bytí a konečném Svébytí
Podíváme-li se na tématiku života, tak vidíme, že život má dva aspekty, dvě stránky, relativní a absolutní. Absolutní aspekt života je nekonečný neměnný oceán čistého vědomí, který je bází všeho.
Je to aspekt věčné existence a tato existence nachází svůj výraz v relativním bytí. Abychom se dostali k absolutnímu čistému bytí, musíme překročit veškeré naše myšlení. Teprve po té jsme schopni dostat se ke zdroji všech myšlenek, k čistému absolutnímu vědomí. Až když překročíme veškeré vrstvy reality, od hrubých přes jemnější, ale i ty nejsubtilnější, dostaneme se k tomu, co je substrátem všeho, věčné a neměnné. Po transcendování všech vrstev reality splyne náš duch se stavem blaženosti absolutního bytí, se svým vlastním původem.
Teprve překročením všech našich smyslů je možné se dostat do transcendentálního pole našeho bytí. Pokud ještě našimi smysly vnímáme, nacházíme se stále ještě v relativním bytí existence. Až tehdy, když je veškeré vnímání překročeno, dostaneme se do stavu čistého absolutního bytí; po té, kdy veškeré myšlení a cítění úplně zmizí, když půjdeme hlouběji a hlouběji do duchovního oceánu, až se dostaneme tam, co je za tím (to, co je nepopsatelné a za všemi relativními jevy, tj. pravá podstata věcí, absolutno).
Čisté vědomí je prvotní a přirozený stav našeho ducha, z tohoto pramene tvůj duch vyvěrá. Je to stav harmonie, klidu a míru ve statusu absolutního vědomí, stav, který leží v transcendentálním poli a v čistém absolutním bytí. Tento stav nemanifestovaného (neprojeveného) čistého bytí je nejvyšší stav života. Čistá existence. Tady je naše báze, naše jediná stabilita, které se musíme držet, neměnné věčné absolutní bytí. Tady je tvůj duch jasný a nic nepřekrývá jeho pravou podstatu. V transcendentálním čistém bytí vyvstává neduální, absolutní blaženost, vyvěrající sama ze sebe, bez jakýchkoliv příčin, a nad veškerým cítěním a myšlením. Když jsi tady, tvůj duch je natolik krásou své pravé podstaty nasycen, že má naprosto přirozenou tendenci setrvávat i nadále v tomto naplněném a láskyplném stavu.
Síla absolutního bytí, která ducha plně prolne, je tak slastná, že duch si již nic jiného nepřeje, než spočívat, ve svém absolutním původu harmonie a míru. Tento stav absolutní blaženosti se nachází mimo cítění a myšlení, a existuje nad všemi protiklady, a protože nepatří ke stavům duality, je nazýván blažeností absolutní. Tato absolutní blaženost bytí nemůže byt dosažena na úrovni ducha, ale teprve tehdy, až je duch se svým veškerým myšlením a cítěním překročen. Tady nejsou žádné myšlenky, žádné vnímání, žádný vnímající, ani nic, co by jsi mohl vnímat. Bytí je transcendentálního původu, proto se nedá vnímat žádnými našimi smysly. Naše smysly jsou schopny vnímat pouze relativní stavy. Proto tedy není ani možné tento stav vnímat na úrovni myšlení. Myšlení vzniká ve stavu relativního bytí.